Za poslední půl rok proběhlo v jesenických/rychlebských horách několik realizací. Rád bych vám přiblížil nejen ty, které vznikly z fondu knihy Čti Jeseníky, ale také pár navíc, do nichž jsme byli zapojeni prostřednictví jiných subjektů. No a že musí být rovnováha vyrovnána, nutno zmínit také jednu výrazně slabší.
O úpravě výhledny na Táborských skalách, Jelení studánce u Karlovic a Pannewitzově prameni tamtéž jsme již psali dříve na jaře (odkazy v názvech), tyto byly realizovány z fondu knihy ve spolupráci s firmou Kofola, resp. Lesy ČR. Tou dobou díky součinnosti s firmou Naturfyt - Bio došlo k obnově původního pramene Svornosti na svazích Zlatého chlumu, objeveného o rok dříve dle historických map. Je skvělé, že i lokální firma dokáže několikrát do roka podpořit krajinu a poskytnout v pracovní době své zaměstnance. Místo je unikátní svojí atmosférou, ostatně posuďte návštěvou sami!
Během léta jsme navázali zásadní rekonstrukcí Bobřího pramene, kde se nám podařilo nejen znovu obnovit zaniklou mohylu, ale také po více než 60ti letech zaniklý přívod vody. Ten musel být na úseku asi 80 metrů znovu sveden z přírodního vývěru do potrubí, aby voda opět volně tekla pro potřeby turistů a výletníků na idylickém místě mezi dvěma lípami na žlutě značené turistické stezce z Bobrovníku na Šerák. K posezení byla vytvořena menší kamenná lavice.
Na Šeráku bychom chvíli zůstali. Z iniciativy knihy Čti Jeseníky jsme se ve spolupráci s CHKO Jeseníky, Lesy ČR a majiteli chaty na Šeráku pustili do dlouhodobějšího projektu - revitalizace modré turistické stezky v úseku Šerák - Obří skály, jež je v současné době ve více než špatném stavu. Doslova až koryto potoka stěžuje nejen přístup turistů oběma směry, ale především zvyšuje erozi celého svahu. V horní mírnější části stezky se proto vybudovalo několik kamenných průlehů na vodu, resp. v prostřední třetina několik kamenných přehrazení na předem určených místech v křížení v budoucnu plánovaných serpentin. Tyto by měly nejen snížit erozi samotného svahu, ale také pomoci rozptýlení vody v rámci krajiny. Kamenné přehrazení v kříženích na současné stezce mají na rozdíl od předchozích dřevěných srážek napomoci dlouhodobějšímu zpevnění svahu v citlivých partiích podemleté stezky. Právě zde také na podzim proběhla první dobrovolnická brigáda a na další se můžete těšit patrně na jaře příštího roku.
Za finanční podpory Arcibiskupských lesů a statků jsme se mohli zapojit do obnovy také několika studánek. Drobnou realizaci v podobě pramene Plch u stejnojmenné chaty docení především nájemci chaty. Zato velkolepější mohyla o půl kilometru vzdálenějšího vodního zdroje Koníček je již určena široké veřejnosti. Ostatně jestli nedaleká bývalá arcibiskupská chlouba zdejších lesů - Rösselbaude, patřila k tomu nejlepšímu co si zde lovecká společnost mohla dovolit, zasluhoval stejné okázalosti i tento vodní zdroj.
Také úprava zanedbaného Micklitzova pramene nedaleko kóty Divočák patřila svým způsobem k významnějším. Jestliže byl totiž Julius Micklitz jistým způsobem inovátorem v rámci hospodaření se zdejšími lesy, pak i vývěr označený jeho jménem na mramorové stéle zasluhoval stejné inovativnosti. A i přesto, že to bylo nad rámec zadání, podařilo se pod vystavěnou žulovou pyramidou pramene vytvořit menší retenční jezírko. Samo o sobě vhodné i k případnému osvěžení v horkých letních dnech. Poslední realizací v součinnosti s ALSOLem pak byla obnova zaniklého Křišťálového pramene na Studničním vrchu k jeho 130. výročí vzniku. Kromě znovuzprovoznění vody po více jak 60ti letech to byla také kompletní výstavba mohyly a umístění atypické mramorové desky. Samotný vodní zdroj kdysi ležel na žlutě značené stezce a snad se i tato stezka brzy dočká zprůstupnění.
Rok sice zdaleka nekončí, pro danou chvíli však poslední realizací z fondu Čti Jeseníky je znovuvystavění mohyly Gutwiskného pramene pod Kladským sedlem a to symbolicky k 90. výročí předčasného úmrtí tohoto horala z Lichtenštejnovy chaty na Sněžníku. I když se stavba jeví minimalisticky, jednalo se o fyzicky nejnáročnější úkol, kdy se veškerý materiál musel ručně přenášet nebo převážet v kolečkách v poměrné strmém svahu na úseku asi 150 metrů. Doporučuji všem, kteří se chtějí za 20 minut zcela umořit. Nutno podotknout, že za tento časový úsek se podařilo na místo určení dostat vždy maximálně čtyři normální kameny…
Jak již bylo naznačeno v úvodu, ne všechny realizace byly tohoto roku zdařilé. Z iniciativy města Jeseník došlo totiž k “opravě” pramene U Vousáče na svazích Křížového vrchu. Zatímco znovuzprovoznění vody VAKem Jeseník je klíčové pro obnovu památky (podobně jako v případě Křišťálového nebo Bobřího pramene výše), funkční úpravy terénu v okolí mohyly provedené Technickými službami Jeseník jsou zjevně jiného ranku. Na přiložené fotografii z roku 2004 je vidět, že kromě výsadby nedošlo k žádnému dalšímu výraznějšímu zásahu a lze konstatovat, že místo zůstalo v téměř původní podobě, přestože je výrazně překryté novou, líbivou výsadbou. Pro neznalé čtenáře pak dodám, že účel opěrných zídek v daném případě je několikerý - kromě toho, že usměrňují návštěvníka, mají především antierozní a samozřejmě estetickou funkci. Zde splněno pouze v prvním případě, ale bez většího přičinění - zídky zde již prostě byly. Vzhledem k tomu, že jsou části těchto zdí nestabilní, hrozí případný úraz při pohybu po nich (i na k sešlapu určených částech). K prameni byla upravena taktéž přístupová cesta, kopírující historickou stezku. Vše v tomto případě by bylo snad v pořádku, kdyby úvodní úsek nebyl z neznámých důvodů vedený 4x strmější variantou místo pohodlné starobylé stezky. Že zůstalo opomenuto antierozní opatření původních německých obyvatel je zjevné. Větší sešlap se projeví během pár let a vše dokonají vydatnější srážky - ostatně jako na výše uvedené stezce ze Šeráku na Obří skály. Na celé věci mi přijde jen lehce úsměvné to, že za úpravy “nového šatu” pramene U Vousáče, kdysi věnovaného císaři Franzi Josefovi, by v době mocnářství za nedbalé provedení hrozil realizátorovi stavby žalář (za znevažováni majestátu). Nejsem si jistý, že nahozená pomyslná laťka této “obnovy” je správnou cestou, ale to ostatně může posoudit každý sám.
Pramen U Vousáče v roce 2004 a níže "nově upravené" zídky (před výsadbou).
Na závěr snad jednu poznámku: Jaký druh energie se do daného místa věnuje, takový pak vyzařuje na ostatní. Ostatně, obdobná místa upravujeme především pro naší potěchu, není-liž tak? Příjemné toulky po horách!
Lukáš Abt